Michal Kandler

Ke svobodě učení mě přivedla praxe sociálního pracovníka s dětmi a mládeží, kde jsem zjistil, že významná část jejich problémů je spojena s rigidním školním systémem, který nejen že se nedokáže přizpůsobit jejich potřebám, ale je s nimi často dokonce v rozporu. S příchodem vlastních dětí také aktivní přijetí odpovědnosti za podporu jejich rozvoje. Ve Svobodě učení se věnuji správě Svobodomu (www.Svobodum.cz), výzkumům a evaluaci sebeřízeného vzdělávání.


Anotace přednášky:

Podtitul: Jak souvisí sebeřízené vzdělávání s postavením dětí ve společnosti?

Dennodenně ve školství potlačujeme základní lidská práva dětí ve jménu kolektivního "dobra", které určují dospělí. Jako příklad možné cesty ke zrovnoprávnění dětí ve vzdělávání budou představeny výstupy z fokusních skupin mapujících pohled mladých lidí ze škol fungujících na principech sebeřízeného vzdělávání, jejichž principem je důsledný respekt ke každému jednotlivci.

Opusťme koncept pedagogiky jakožto cíleného působení na druhého člověka. Naší zodpovědností je především vytvořit bezpečná, zdravá a uctivá prostředí, kde se mohou děti vyvíjet a následovat svoje vlastní zájmy a talenty. Jestliže chceme vyvolat širší společenskou změnu a vytvořit svět, kde je spravedlnost základní hodnotou, pak musíme zpochybnit naší vlastní autoritu a moc a začít u toho nejdůležitějšího vztahu s našimi dětm

"Úlohou dítěte je žít svůj vlastní život - a ne život, který si jeho úzkostliví rodiče myslí, že by měl žít, ani život podle účelu pedagoga, který si myslí, že ví, co je pro dítě nejlepší." (A.S. Neill)

Anotace workshopu:

Během interaktivního diskuzního workshopu poskytnou žáci, kteří se podíleli na výzkumu sebeřízeného vzdělávání, vlastní zúčastněný pohled na danou problematiku v následujících diskuzních blocích:
1. Podle čeho samotní studenti posuzují úspěch ve vzdělání?
2. Nakolik je pro ně důležitá svoboda a odpovědnost za vlastní vzdělávání?
3. Jak sami vnímají útlak dětí ve společnosti a jak jim v tom pomáhá/brání zkušenost ze školy?

Přínosem metody participativního dialogu je vzájemné obohacení všech účastníků diskuze se zachováním názorové plurality a respektu k ostatním. Smyslem a cílem diskuze není dospět ke "kompromisnímu" společnému řešení pro všechny, ale hledání individuálních odpovědí a především rozvíjením dalších otázek ve vzájemné interakci jako: "Jak se sami u sebe a ve svém okolí potýkáme s adultismem?", "Co mimo oblast školství dále brání zrovnoprávnění dětí ve společnosti?", "Co můžeme my sami změnit u sebe, v rodině, ve svém okolí k překonání adultismu?"a dalších, které účastníky v rámci vzájemné interakce napadnou. Diskuzní workshop je omezen kapacitou max. 30 účastníků, vítáni jsou především zájemci o aktivní účast.